Orografické oblaky

Vzhled těchto orograficky podmíněných oblaků se může někdy znatelně lišit od vzhledu obvyklých oblaků některého z 10 druhů. Musíme však každý takový oblak vždy do některého z 10 druhů zařadit. Nejčastěji se vyskytují orografické oblaky druhu Altocumulus, Stratocumulus a Cumulus.

Fyzikální složení a vzhled

Fyzikální složení orografických oblaků je celkem podobné složení oblaků toho druhu, k němuž je řadíme.

Orografické oblaky jsou vázány na reliéf zemského povrchu. Jako celek jsou bez pohybu nebo se pohybují jen nepatrně, přestože vítr může být v hladině oblaků velmi silný. V některých případech je síla větru pozorovatelná na jistých částech oblaku, např. na útržcích oblaků, které se rychle přemísťují přes celkový oblak. Často můžeme velmi zřetelně pozorovat proměnu vnitřní struktury oblaku.

Orografické oblaky mohou nabývat různých forem. U osamocených horských vrcholů mívají často buď podobu oblačného límce kolem vrcholu, nebo podobu oblačné čepice, která vrchol zahaluje. V obou případech bývá oblak více méně symetrický. Z těchto oblaků nevypadávají srážky nebo jen velmi slabé, jež však nedosahují zemského povrchu. U protáhlé řady kopců nebo u pohoří můžeme pozorovat na návětrné straně horizontálně rozsáhlé oblaky, z nichž padají srážky. Tyto oblaky zahalují horský hřeben a bezprostředně za ním se ihned rozpouštějí. Pozorujeme-li je ze závětrné strany, jeví se často jako rozsáhlá oblačná zeď, zvaná fénová stěna.

Při silném větru se může kolem horského vrcholu vytvořit orografický oblak, který jakoby vlál po větru ("kouřící hora"). Tento typ oblaků se nesmí zaměňovat s vátým sněhem, který vítr odnáší z hřebenů nebo vrcholků hor, nebo s oblaky vznikajících na vrcholcích aktivních, kouřících sopek.

Často se orografické oblaky vyskytují také poněkud dále od horského vrcholu nebo horského hřebene a to buď ve směru po větru nebo i proti větru. Jsou to většinou jednotlivé oblaky nebo skupiny oblak v podobě čoček nebo mandlí.

Proudí-li vzduch napříč přes horské hřebeny nebo i přes poměrně nízké pásmo kopců v rovinaté oblasti s málo výrazným reliéfem, mohou se v tomto proudění vytvořit stacionární vlny. A je-li proudící vzduch přiměřeně vlhký, mohou se na vrcholech stacionárních vln objevit orografické oblaky, tzv. "vlnové oblaky" odrůdy undulatus, přičemž prvý takový oblak se vytvoří přímo nad horským hřebenem nebo něco málo před ním a další oblak nebo několik oblaků se vytvoří ve směru po větru. Tyto oblaky za horskou překážkou se objevují v pravidelných vzdálenostech několika kilometrů. Vlnové oblaky se mohou vyskytovat současně i ve více hladinách.

Ve vlnovém proudění za překážkou se často vyskytují v nižších vrstvách atmosféry stacionární víry s horizontální osou, v horní části těchto vírů se mohou vytvořit oblaky v podobě dlouhých válců zvané "rotory".

Vznik

Za orografické oblaky se považují ty oblaky, které se tvoří ve vzduchu proudícím přes kopec, přes horu nebo pohoří. Tyto oblaky se mohou vyskytovat buď nad úrovní překážky nebo v úrovni nebo i pod úrovní horských vrcholů.



na začátek stránky



icon icon icon icon icon icon icon icon
.