Teoretický úvod



Definice oblaku

Oblak je viditelná soustava nepatrných částic vody nebo ledu, popřípadě obojího, v ovzduší. Tato soustava může obsahovat zároveň i větší částice vody nebo ledu a také jiné částice pocházející např. z průmyslových exhalací, kouře nebo prachu.

Vzhled oblaků

Vzhled oblaku je určen povahou, rozměry, množstvím a prostorovým rozdělením částic, ze kterých se skládá. Závisí též na intenzitě a na barvě světla, které na oblak dopadá, na poloze místa pozorování a světelného zdroje vůči oblaku. Popis vzhledu oblaku se provádí prostřednictvím následujících veličin: rozměru, formy, struktury, stavby, jasu, barvy.

Tyto činitele je třeba brát v úvahu při popisu každé z charakteristických forem oblaků. Nejdůležitější z těchto veličin jsou jas a barva oblaku.

Jas oblaku

Jas oblaku závisí na tom, kolik světla oblakové částice odrážejí, rozptylují a propouštějí. Světlo přichází většinou přímo ze světelného zdroje (Slunce, Měsíc) nebo z oblohy coby světlo rozptýlené. Může přicházet však i od zemského povrchu, zejména, je-li sluneční nebo měsíční světlo odráženo rozsáhlými ledovými nebo sněhovými plochami.

Za dne je jas oblaků postačující, takže je lze snadno pozorovat. Za noci jsou oblaky viditelné tehdy, když svítí alespoň 1/4 měsíčního kotouče. Za bezměsíčných nocí nejsou oblaka zpravidla pozorovatelné, na jejich existenci můžeme soudit podle zakrytí hvězd, polární záře či zodiakálního světla. Přitom je potřeba vzít na zřetel, že neviditelnost hvězd při horizontu bývá způsobena přítomným zákalem.

Barva oblaku

Barva oblaku je závislá především na barvě světla, jež oblak osvětluje. Zákal mezi oblakem a pozorovatelem může barvu do jisté míry pozměnit, takže vzdálené oblaky vyhlížejí žlutě, oranžově nebo červeně.

Je-li Slunce dostatečně vysoko nad obzorem, jsou oblaky nebo jejich části přímo osvětlené slunečním světlem bílé nebo šedé. Části přijímající světlo od modré oblohy jsou modravě šedé.



na začátek stránky



icon icon icon icon icon icon icon icon
.